Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Kost čelní (lat. os frontale) spolu s ostatními kraniálními kostmi tvoří součást lebky. Kost čelní tvoří kostěný podklad čela a a horní část očnic. Nad očnicemi vybíhá kost čelní dopředu a vytváří nadočnicové oblouky, které se nacházejí v místech obočí. Obrázek: Čelní pohled na lebku dospělého člověka. (Zdroj: LadyofHats, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Human_skull_front_simplified_(bones).svg) Viz také kostra, lebka, kraniální kosti.

Čelní mozkový lalok nebo jen zkráceně čelní lalok (lat. lobus frontalis cerebri) je velká přední část každé mozkové hemisféry (jinými slovy, každý člověk má dva čelní laloky). Čelní laloky tvoří přibližně třetinu objemu lidského mozku. Poškození čelního laloku způsobuje celkové poruchy myšlení, oslabení iniciativy a spontánnosti, různé poruchy osobnosti, případně i ochrnutí (je-li poškozena zadní část čelního laloku). Obrázek: Mozkové hemisféry – schematický nákres. V levé části obrázku jsou znázorněny čtyři hlavní mozkové laloky. V pravé části obrázku jsou vyznačeny levá a pravá mozková hemisféra, rýhy a závity. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také mozkové laloky, mozkové hemisféry.

Krátké kosti jsou typem kostí, které mají přibližně tvar krychle či hranolu. Řadí se k nim např. zápěstní kůstky nebo zánártní kosti. Obrázek: Dělení kostí podle tvaru: dlouhé kosti, ploché kosti, krátké kosti, nepravidelné kosti, sezamské kosti a wormianské kůstky. (Zdroj: By BruceBlaus - Own work, CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=29849179) Viz také kosti, dlouhé kosti, ploché kosti, nepravidelné kosti.

Nepravidelné kosti jsou typem kostí, které mají rozmanitý tvar a nelze je zařadit mezi dlouhé, krátké ani ploché kosti. Příkladem nepravidelných kostí jsou obratle. Obrázek: Dělení kostí podle tvaru: dlouhé kosti, ploché kosti, krátké kosti, nepravidelné kosti, sezamské kosti a wormianské kůstky. (Zdroj: By BruceBlaus - Own work, CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=29849179) Viz také kosti, dlouhé kosti, krátké kosti, ploché kosti.

Sezamské kosti neboli sezamské kůstky jsou většinou drobné kosti uložené ve šlachách. Svým tvarem připomínají sezamové semínko, odtud pochází i jejich označení. Největší sezamskou kostí v těle je čéška. Sezamské kosti fungují jako kladky: poskytují šlachám hladký povrch, po kterém mohou klouzat, čímž zvyšují schopnost šlachy přenášet sílu daného svalu. Obrázek: Dělení kostí podle tvaru: dlouhé kosti, ploché kosti, krátké kosti, nepravidelné kosti, sezamské kosti a wormianské kůstky. (Zdroj: By BruceBlaus - Own work, CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=29849179)

Metabolismus kostí je jiný název pro přestavbu kosti. Viz také metabolismus, kosti.

Kost kyčelní (lat. os ilium) je párová kost, která tvoří horní část kosti pánevní. Viz také kostra, pletenec pánevní, kost pánevní.

Kostrč (lat. os coccygis) je malá kost přibližně trojúhelníkového tvaru, která se nachází na konci páteře: nahoře je spojena s kostí křížovou. Kostrč jen nepatrně ochraňuje pánevní orgány, jinak není nijak potřebná. Viz také kostra, páteř.

Svalový a kosterní systém je jiný název pro pohybový aparát.

Tvorba kostí neboli depozice kostní tkáně je jeden ze dvou procesů, které se podílejí na přestavbě kosti. Při depozici se vytváří nová kostní tkáň. Tento proces zajišťují specializované buňky, které jsou označovány jako osteoblasty. Viz také přestavba kostí, vstřebávání kostí, depozice.